Chorvatsko - národní parky
Plitvická jezera
Plitvická jezera byla vyhlášena jako národní park roku 1949 a roku 1979 je zařadilo UNESCO na seznam světového
přírodního dědictví. Celková rozloha Plitvických jezer činí asi dva
čtvereční kilometry a celý park se rozprostírá na rozloze 200 kilometrů čtverečních. Je to soustava 16 jezer,
jezírek, potoků a 92 vodopádů všech tvarů a velikostí, která se prolínají zalesněnou krajinou. Soustava 16
modrozelených krasových jezer, stupňovitě nad sebou seřazených v délce 7 kilometrů, leží v nadmořské výšce
503 – 639 metrů. Plitvická jezera se rozkládají v lesnatých kopcích mezi pohořími Malá Kapela a Pliešivice. Plitvická
jezera jsou navzájem propojena 92 vodopády, spadajícími z výše 3 – 76 metrů. Největší hloubka jezer je 46 metrů. Jezera se dělí na
dvě skupiny: horní (12 jezer) vznikla v dolomitech, jsou rozlehlejší a krajina je povlovnější; dolní (4 jezera)
se vytvořila ve vápenci, mají menší rozlohu a kolem nich ční až 70 metrů vysoké skalní útesy. Nejvýše položeným
je Proščansko jezero (639 m n. m.) a nejníže Novakovica Brod (503 m n. m.). Většina vody jezer pochází z řek
Bijela a Crna Rijeka, které se jižně od Proščanského jezera spojují v jednu. Za vodopádem Sastavci u dolních
jezer odtéká jezerní voda řekou Korana a potokem Plitvice, který spadá vodopádem z výšky 76 metrů. Celá oblast
je pokryta sněhem od listopadu do března. Jezera zamrzají v prosinci a lednu.
Žije tady bezpočet ptačích druhů (mj. i supi) a hodně drobné zvěře, z velkých zvířat zde žijí medvědi, divoká
prasata, vlci a divoké kočky. I zdejší vody obývá mnoho živočichů, z nichž ale např. vydrám hrozí vyhubení.
Systém jezer vznikl díky soustavné erozivní činnosti řeky Korana, která tu protéká údolní plošinou, tvořenou
převážně vápencovými a dolomitovými horninami. Tvrdší dolomit řeka vymílala spíše do šířky, v měkčím vápenci
naproti tomu řeka vyrývala hluboké prolákliny a fjordy, které dnes tvoří dolní jezerní část. V této na deště
bohaté oblasti se výborně daří zejména mechům a lišejníkům.
Usazováním z vody uvolňovaných karbonátů vápníku a hořčíku, při současném působení určitých druhů mechů
a lišejníků, se tu zvláště v místech přirozených přírodních překážek vytvářejí vápenité tufy. Tento proces
ustavičně pokračuje, a tak se tu zároveň vytvářejí mezijezerní bariéry. Tlak vody jednotlivé travertinové bariéry
neustále narušuje, takže proces jejich formování bez ustání pokračuje. Bělavá vrstva usazenin pokrývá pochopitelně
i dna a stěny jezer a fjordů, což zdejším vodám dodává zvláštní půvab. Zajímavá je i ta skutečnost, že všechno,
co spadne do vody, např. kmeny stromů nebo kameny, se rovněž potáhne bílým povlakem
a stromy navíc časem zkamení.
