Chorvatsko - národní parky
NP Velebit a Velká Paklenica
Velebit je největší chorvatské pohoří a nejdelší pohoří Dinárského masívu. Co je Olymp pro Řeky, Lovčen pro Černohorce, Triglav pro Slovince, to je Velebit pro Chorvaty. Od Vratniku nad Senjem až k řece Zrmanji se táhne ve směru severozápad-jihovýchod v délce 145 kilometrů. Nejdůležitějším sedlem ve Velebitu je Vratnik (698 m n. m.), kterým prochází důležitá spojnice mezi Karlovacem a Senjem, cesta císaře Josefa. V jižní části Velebitu leží sedlo Ostarijska Vrata (922 m n. m.), kterým prochází silnice z Karlovace do Gospiče. Nejvýznamnějšími rysy Velebitu jsou jednoduchý tvar, objemnost, strmě skloněné svahy a holá přímořská a zalesněná vnitrozemská strana. Základní geologickou charakteristikou pohoří je, že náleží ke krasu. Flóra a fauna jsou zde velmi bohaté. Na Velebitu jsou velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Průměrně 158 dní v roce má minimální teploty pod bodem mrazu, sníh leží v průměru 132 dní v roce. Větry na přímořské straně mohou dosáhnout až síly orkánu a nejenže jsou nebezpečné pro návštěvníky hor, ale v zimě občas přerušují dopravu.
Národní park Paklenica se rozkládá nedaleko města Starigrad asi 4 kilometry směrem do vnitrozemí. Byl vyhlášen
v roce 1949. Má dva hluboké kaňony Velika Paklenica (dlouhá
10 kilometrů) s krápníkovou jeskyní Manita Peč dlouhou 175 metrů
a Mala Paklenica (dlouhá 7 kilometrů) u obce Seline. Nejvyšší horou parku je Vaganski vrh vysoký 1 758 m. n. m. Prohlídka
národního parku, zvláště odlehlejších částí, je poměrně náročná, protože cesta napříč parkem vyžaduje na krátkém
úseku překonání výškového rozdílu 1 600 metrů.
Celková rozloha parku je 3 617 hektarů. Park se rozkládá hlavně okolo nádrží dvou dravých řek - Velika a Mala
Paklenica, které obklopují nejvyšší vrchol jižního Velebitu a dále okolo strmých břehů obou řek které se vlévají
do moře u měst Starigrad a Selin.
V Paklenici se vyskytují nejrozličnější krasové jevy,
a proto představuje nejcennější přírodní fenomén Velebitu. Impresivní reliéfní tvary, především
400 metrů hluboký kaňon, nad kterým se vypíná stejně vysoká skála Aniča Kuk, jsou jeho hlavními
charakteristikami. Paklenica je krasový kraj a je tam několik pěkných jeskyní, z nichž je pro návštěvníky
zpřístupněna jeskyně Manita Peč. Stálé vodní toky se vyskytují pouze v horní části národního parku, v dolní
části se přívalové vody jen za silnějších dešťů ponořují a vtékají do moře, takže kaňony mají suchá koryta.
Jeskyně Manita Peč je součástí krasového území v Paklenici. Podobných, ale menších jeskyní se zde nachází asi 70.
Jeskyně Manita Peč se nachází v nadmořské výšce
550 metrů. Za 25 metrů dlouhým a 5 metrů vysokým vstupem se nachází vstup do první velké jeskynní místnosti.
Hlavní sál jeskyně je 40 metrů dlouhý, 32 metrů vysoký a široký
40 – 65 metrů. Centrální část jeskyně je morfologicky unikátní oblastí s mnoha stalagmity a stalaktity.
Půl rozlohy parku představují porosty borovice černé a buku. Nejrozsáhlejší části pokrývá přímořský buk. Skály
jsou porostlé jednotlivými keříky hlohu, bodláku, řečíku a vřesu.
V národním parku Paklenica žije mnoho vzácných
a vymírajících druhů ptactva, z nichž nejznámější je bělohlavý sup. V přímořské části je zvláště zajímavé ptactvo,
kde kromě různých druhů dravců a sov vynikají kromě již zmiňovaného supa bělohlavého také orel skalní a výr velký.
Ve vnitřní části Paklenice je nejvýznamnějším obyvatelem medvěd, dále zde žije liška, srna, zajíc, divoké prase,
jelen, kuna a vlk.
